ARALSKÉ JEZERO
Jak se vodní plocha jezera zmenšovala, zůsávaly na suchu vraky lodí...
(k vytvoření pozadí Ládík použil plastické prstové barvy Tactilcolor, pak jsme malovali akrylem 2018)
Aralské jezero je vysychající bezodtokové slané jezero na hranici mezi Kazachstánem a Uzbekistánem. Ústí nebo spíše ústily do něj dvě velké středoasijské řeky Amudarja a Syrdarja. Ještě v 70. letech 20. století bylo Aralské jezero čtvrtým největším na světě. Na konci 50. let 20. století začala hladina klesat v souvislosti se širokým využíváním vody Amudarji a Syrdarji na zavlažování zemědělských ploch vytvořených v poušti a v 90. letech se tento pokles zrychlil. Přítok řek klesal postupně ze 63 km³/rok v roce 1960 na 12,5 km³/rok v r. 1990 a pouhých 3,2 km³/rok v roce 2003. Spolu se snižujícím se přítokem klesal objem vody (z 1 083 km³ v roce 1960 na 112,8 km³ v r 2003) a rozloha (z 68 900 km² v r. 1960 na 18 240 km² v r. 2003). Do roku 2003 tak ztratilo 80 % objemu, ⅔ rozlohy a 22 m nadmořské výšky. Slanost vzrostla 6 až 12krát. Břehy postoupily o 150 km a nechaly za sebou 45 000 km² dna, z jehož povrchu je každoročně rozfoukáno 100Mt prachu. Při malém stavu vody už řeky nedotékají k současnému pobřeží, ale i tak zůstává Aral největším jezerem v oblasti. (https://cs.wikipedia.org/wiki/Aralské_jezero)
Aralské jezero v roce 2003; černá čára naznačuje jeho plochu v roce 1850 (https://cs.wikipedia.org/wiki/Aralské_jezero)
Stav v roce 2013... (https://cs.wikipedia.org/wiki/Aralské_jezero)
Vraky na souši, která byla dříve dnem Aralského jezera (https://www.reflex.cz/galerie/lide-a-země, foto:profimedia.cz)
Nadějě na záchranu jezera
S finanční podporou Světové banky vybudoval Kazachstán v roce 2005 ohromnou hráz, která definitivně oddělila severní a jižní část Aralského moře. Navíc se podařilo obnovit přítok Syrdarji. Třináct kilometrů dlouhá přehrada Kok-Aral se navzdory opakovaným protržením osvědčila a hladina severního jezera začala opět stoupat. Už v roce 2006 se tam rovněž vrátilo několik druhů ryb, a rybolov tak mírně ožívá. Podle druhé fáze plánu kazašské vlády by se měl někdejší přístav Aralsk ocitnout znovu na pobřeží. V nejhorších dobách se totiž nacházel až 100 km od břehů a nyní jde asi o 25 km. Kazachstán počítá s tím, že cíl naplní do roku 2020. A paradoxně mu možná pomůže i globální oteplování, způsobující tání ledovců v sousedním Kyrgyzstánu.
Záchrana jižního jezera závisí z velké míry na postoji Uzbekistánu, který se však k obnově neměl a nemá. Jeho pohnutky jsou prosté: Odkloněná Amudarja stále zavlažuje četná pole s bavlnou, kterou stát produkuje ve velkém a jíž se nehodlá vzdát. (https://www.stoplusjednicka.cz/znovuzrozeni-aralskeho-more-podari-se-zvratit-katastrofu-zpusobenou-clovekem)